Bude už od inflace pokoj?

Po samotové revoluci nastala léta, kdy jsme si inflace užili dost a dost. Byla to tehdy často přímo katastrofální situace, a kdybychom se tehdy neradovali v tak masovém měřítku z nově nabyté svobody, která nám vlévala optimismus do žil, kdo ví, zda bychom to tehdy nakonec neotočili raději zpět do totality, kdy jsme si byli poměrně rovni a kdy jsme měli aspoň ty nejelementárnější životní jistoty vždy zaručené.

Ovšem to nebyla jediná doba, kdy jsme si kvůli rostoucím cenám zoufali. I v nejnedávnější historii jsme si tohoto trápení užili víc než dost. Vždyť jak jenom se na nás rostoucí ceny podepsaly i v posledních letech a ovlivňují nás vlastně doposud! Za poslední tři roky u nás dosáhla celková inflace více než třiceti procent, takže kdybychom to zprůměrovali, dalo by se říci, že si dnes koupíme za desetikorunu to, co jsme měli před třemi lety za sedm korun, za tisícovku pořídíme to, co bylo před třemi lety za sedm stovek, a kdo dnes utratí milion, dostane totéž, co by dostal dříve o 300.000 korun laciněji.

Lidé tedy museli daleko více šetřit. A pokud už něco našetřili, obvykle své úspory přesouvali na spořicí účty či termínované vklady, aby aspoň zčásti hodnotu svých financí zachránili. I zde se tratilo, ale aspoň o něco méně. A někteří z nás vsadili i na investování třeba do akcií, což mohlo být i výnosnější, ale také to s sebou neslo nemalá rizika prodělku.

Dnes už ale naštěstí inflace zase klesá a ceny se poněkud stabilizují. Což je pozitivní zpráva. I když to současně znamená nižší výnosnost právě těch produktů finančního trhu, které byly zmíněny a na které se za dob vysoké inflace sázelo. A je stále méně finančních ústavů, které by tu doposud nabízely ony řádově šestiprocentní úroky.

Prostě je o něco líp. I když nám tu zůstaly ony zvýšené ceny, jež sotva znatelně poklesnou, a není vlastně jisté, zda se nám inflace nevrátí. Což by mohlo být způsobeno naší slabou měnou, rostoucí cenou ropy nebo cenami mezinárodní kontejnerové přepravy.