Finance pro ostudu

Jenom hluchý našinec ještě nikdy neslyšel o tom, že je náš stát zadlužený. A jenom ten, kdo podobné informace ignoruje, neví, že náš dluh nejen neklesá, ale naopak roste. A to velice nepříjemně.

Je to tak. A je tomu tak proto, že si v podstatě valná část našeho národa vůbec nepřipouští tu skutečnost, že se nejedná jen o nějaké fiktivní číslo, které nás obyčejné lidi nemusí zajímat. Že se jedná sice o dluh, který dělaly a dělají naše vlády, ale platit ho nebudou nějací vysocí politici kdesi v Praze, ale my všichni. Každý z nás.

Kdybychom si totiž my Češi uvědomovali, jak se věci se státním dluhem mají, zřejmě bychom to nebrali na tak lehkou váhu, na jakou to bereme. Jak o tom svědčí třeba i dřívější a dosud ne zcela zapomenutý předvolební tah, kdy nám přišly do schránek fiktivní složenky na splacení našeho podílu na státním dluhu. To byl tehdy poprask, pamatujete?

Pokud pamatujete, pak by vám mělo už za malý okamžik zatrnout. Tehdy, v roce 2010, to totiž dělalo v přepočtu na každého z nás 121000 korun. A dnes? Dnes už je to skoro čtvrt milionu! Za poslední více než dekádu se prostě dluh našeho státu více než zdvojnásobil.

Přičiněním našich dosavadních vlád dělal náš státní dluh na konci letošního prvního čtvrtletí už 2,59 bilionu korun. Což je podle ministerstva financí v průměru asi 247000 korun dluhu na každého z nás.

Naši vládci si prostě vydávají státní dluhopisy, jimiž neúspěšně vytloukají klín klínem, a aby měli klídek, prodali už v předstihu státní dluhopisy i na zaplacení dluhů, které letos teprve hodlají nadělat.

A na konci letošního roku má státní dluh dále narůst, až na 2,728 bilionu korun. Což na první pohled vypadá jako nějaké banální číslíčko. Ovšem jenom do chvíle, než někdo natáhne ruku a bude chtít po každém z nás oněch čtvrt milionu. Které každý z nás dluží. A nechce si připouštět, že za to i osobně zodpovídá.