Jistota je jistota

Náš bankovní sektor je dlouhodobě označován jako stabilní a bezpečný. Vysocí bankéři a politici nám s oblibou oznamují, jak úspěšně dopadají zátěžové testy bank a jak tyto ustojí kdejaký problém a střadatelé se tu tudíž nemají čeho bát. Jistě, škarohlídové vždycky dodávali, že je to za cenu toho, že jsou u nás neúměrně vysoké bankovní poplatky, z čehož se vytvářejí rezervy, ale je prý tomu tak. A i kdyby snad nějaká banka padla, netřeba se hroutit, protože bývají běžné vklady pojištěny až do výše sta tisíc eur, a takové pojištění pak odškodní stoprocentně ty, kdo by v některé bance takovou částku utopili.

Když se pak podíváme na situaci v našem bankovnictví, vypadá to docela věrohodně. Zkrachovalých bank u nás nebylo mnoho, a když už se tak v minulosti stalo, buď je někdo převzal i s jejich závazky, nebo byli jejich klienti adekvátně odškodněni.

Ale máme díky tomu usínat na vavřínech a slepě věřit tomu, že tu máme své jisté? Mohlo by se zdát, že ano. Ale já bych přesto zase až tak optimistický nebyl. Ne kvůli situaci, kterou máme u nás, ale kvůli varovným signálům, jimiž může být situace někde jinde ve světě.

Nevím třeba, jak na tom byl ruský bankovní sektor ještě v nedávné době, ale vidím, jak to v něm vypadá dnes. Stačil bojkot Ruska ze strany světového společenství, a byť ani tento není stoprocentní, vyvolal v Rusech takové obavy, že tito vybrali během března ze svých bankovních účtů preventivně neskutečně velké částky, maje obavy, zda o ně v bankách nakonec nepřijdou.

Rusové ve zmíněném měsíci vybrali ze svých bank v přepočtu 219,4 miliardy korun v ruských rublech i cizích měnách, lidé si tam také v menší míře brali spotřebitelské úvěry, nevěda, zda je dokážou v dnešní situaci na trhu práce splácet. A jistě si dokážete představit, že to pro tamní banky nebylo nic příjemného.

A představte si, že by k něčemu podobnému došlo u nás. Z jakéhokoliv důvodu. Nevím, nevím, zda by to naše banky ustály. A proto bych jim všechny své úspory přece jenom raději nesvěřoval.